1. Jarní probuzení

Dusivá síla sněhové ruky slábne,
paprsky slunce na zem dýchají.
Jak věčnost zdálo se to období chladné,
světlo a teplo vše hýčkají...

Potoka pramen sílí,
vítr se prohání krajinou,
prastarý les již nebude bílý,
Zima odplula s Moranou...

Hejna ptáků se vrací domů,
jejich křídla les přikryla,
hnízdy obsypou koruny stromů,
by zde další rok prožila...

Na tváře dýchá mi chladivý vánek,
se stébly trávy si bude hrát,
zvířatům ukončil i zimní spánek,
s příchodem Jara začíná slunce hřát...

2. Letní žár

Slunečním žárem země je soužená,
voda v potoce před zraky mizí,
některým poutníkům smrt je souzená
na věky budou trýzněni žízní...

Zlatý kotouč rozžhavil kameny,
jeho zář rozsévá zhoubu,
na suchých lukách šlehají plameny,
vichr jest vůlí božího soudu...

Za kopci nad lesem mračna se zjevila,
nebem se nese hromu dunění,
voda z nebes zemi vzkřísila,
mocní bohové dali nám znamení...

Naposled blesk k zemi sjede!
Naposled hrom ticho prolomí!
Naposled déšť s ohněm bitvu svede!
Naposled nás bouřka ohromí!

3. Žalozpěv podzimu

Není to dávno co hvězdy z nebe padaly.
Jedna za druhou se míhaly a slunce sláblo,
zezlátlo a vzduch je plný pavučin.
Chladný vítr se zvedá a na kraj padá stín...

Tesknivá šedá mračna oblohu zakryla,
každá chmura jakoby stokrát tížila.
A ze zlatých barev jenom šeď,
vše usíná a zmírá, jen pohleď...

Všude jen smutek a ponurá mlha,
nad blaty opar šedavý.
Ve změti myšlenek těžko se hledá,
mne už dál hledat nebaví.

Ve změti myšlenek těžko se hledá
a na trůn nálady smutek usedá...

4. Mrazivý polibek paní Zimy

Zas je tu zimní slunovrat
a všude sněhu dosti.
Mráz počal krutě kralovat,
zima a chlad až praští kosti...

Poryvy větru smetají sníh
a odhalují lidská těla.
To není vítr, to její smích,
jak chladná jsi a krásná celá...

První sníh napadl,
dávno již tomu.
Čekám až přijdeš sem,
do mého domu.
Celý rok čekám Tě,
zoufám si dost.
Přijď, paní, ke mně blíž,
cítím tvou zlost

Na černé obloze bez mraků,
tisíce chladných světel září.
Nemohu dospat příštího soumraku,
až znovu oči mé Tě spatří...

Už cítím dech Tvůj,
zahalen přikrývkou sněhu.
Pojď blíž, na prahu nestůj,
čekám Tvou ledovou něhu...

Ne!Nechci a nesmím spát.
Víčka mi těžknou pod tíhou viny.
O Tobě, paní má, nechám si zdát.
Usínám v objetí paní Zimy...