1. Druhá prosba k bohům lesa

2. Svědci konce lesní cesty

Jen mrazivý měsíc
a prastarý náhrobní kámen
jako dva němí svědkové
naslouchají mému hlasu

kámen jako pomník
věcí minulých
skrze své tělo vnímám
jeho příběh

moudrost a energie
životy jenž mu daly význam
životy jenž mu daly tvar

s hlavou v dlaních
a duší hluboko ve svém světě
vnímám jen studený měsíc,
šumění lesa, kamene chlad

cesta pustým lesem zde pro mě končí
jen já, kámen a luna jsme její svědci

3. Symbol věčnosti

V ledové vodě sám
na zašlou minulost vzpomínám
vsazený v zemi, pokrytý mechem
navěky němý s ledovým dechem

bičován vodou, hlazený větrem
neměněn dobou, s prastarým duchem
mlčící svědek, dávné znamení
prastaří bohové v kámen vtělení

s proudem tu bojuji, z místa se nehýbám
navždy tu zůstanu, po věčnost uctíván...

4. Návrat ducha dávných dob

Zamyšlený nad smyslem existence rasy lidské
schoulený jsem mezi kmeny nesmrtelných králů
nenacházím důvod žádný k bytí plémě těch
co odvrhli svobodu a sprosté lži teď věří

tiché a klidné je království starých stromů
útěchu svou nacházím mezi svými bratry
v nitru mém je duše zraněná
jež krvácí za zločiny svatých lhářů

dost už bylo trýznění pod nadvládou kříže
dost už bylo pokory před božími syny
duch doby prastaré ať na zem navrátí se
nechť poskoci Kristovy zaplatí za své činy